Název tohoto článku souvisí s naší šmíráckou recenzí nového Hřebejkova filmu asi tolik, co název Kawasakiho růže s obsahem uvedeného filmu. Tvůrce má ovšem právo pojmenovat svůj film jakkoliv se mu zlíbí, takže tato námitka je jen detailem. Na druhou stranu, jak říká i jedna z postav filmu, ďábel je v tom detailu. Jak spolu uvedené souvisí opravdu vytušit nejde.

Být či nebýt, to je oč tu stále běží. Hamlet, ač adaptován v tisíci různých verzích, se neustále vrací na jeviště, aby mstil svého otce. Nebo, jako v tomto případě, dělal barmana a naléval rum. Jamajský.

Shodou okolností se toto představení konalo na půdě Starého Pivovaru, kde jsem zhlédl před časem hru Hamlet DEstroj v podání divadla Krůta na Porážku. Tam zas byl Hamlet anarchista, co jezdil na motorce, která jako by vypadla z filmu Šílený Max. Děj sice nikdo z přítomných nepochopil, ale ta motorka, pane jo, ta byla.

Ač listí na stromech vesměs ještě drží jak vteřinovým lepidlem přilepené, kvapně se k nám hrne podzim a s ním i doba depresí a kulturního přílivu. S pohnutkami nejčistšími, své naděje upírajíce ke společenskému životu, obuli jsme s Pozorným Posluchačem křusky české výroby narychlo přejeté nasliněným hadrem a vyrazili na první koncert sezóny v režii Klubu moravských skladatelů.

Přestože to nemám ve zvyku, popadla mě touha vypsat se, ze svých pocitů. Plný očekávání, jestli se členové P.Ú.Du dokázali poučit z chyb, kterými dokonale zničili hříčku s možná vtipným potenciálém, která nese jméno Potopa, jsem se vydal na jejich nové představení Rej. Začátek pojali tito adepti umění vskutku profesionálně. Nažhavili diváky dlouhou prodlevou mezi ohlášeným a skutečným začátkem.