Recenze

Obrázek uživatele Napříč.cz

Je smutné vidět odhodlané klauny v promrzlé prázdné Flédě

Dělat osobité umění je odvážné rozhodnutí, bohužel mnohdy je to i bláznivá marnivost. Zřejmě mají tito Služebníci krom svojí nevděčné služby u lorda Alfréda mnoho jiných povinností. Jsou to přece vystudovaní klauni Divadelní fakuty JAMU v Brně a proto mají spoustu jiné lépe honorované práce než hrát pro pár lidí... A možná, že by to tím být taky nemuselo: Spíš nedostatečná propagace a jejich vyslovený nezájem o “průměrné„ brněnské publikum tyto skvělé herce předurčuje do upadnutí v prázdnotu.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Ruka v klavíru a tužkou do stojanu na noty

V úterý 12. května 2010 jsem s napjatým očekáváním zavítal na koncert Mnichovského flétnového tria ve složení E. Weinzierl (flétna, pikola), E. Wächter (flétna) a E. Schieferstein (klavír) v Konventu Milosrdných bratří. Koncert vzešel z dlouhodobé spolupráce nám dobře známého Klubu moravských skladatelů a jeho německého protějšku Verband Münchener Tonkünstler v čele právě s Edmundem Wächterem.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Milan Magni jako NÁSLEDOVNÍK Marka Rothka

Na výstavu Milana Magniho s vtipně dvojznačným názvem Rám příštích obrazů pořádanou Muzeem města Brna na hradě Špilberku jsem nešel s žádným očekáváním. Musím se přiznat k jedné věci. Nikdy jsem žádnou z jeho výstav neviděl a neznám ani jeho dílo. Jediné, co jsem o něm před vernisáží zjistil od spolužačky bylo, že jsou jeho plátna ve stylu příjemných barevných ploch. Tento popis mi byl sympatický, ale nijak jsem o tom dál nepřemýšlel a řekl si, že se nechám překvapit.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Suzuki se zaraženými hřebejky



Název tohoto článku souvisí s naší šmíráckou recenzí nového Hřebejkova filmu asi tolik, co název Kawasakiho růže s obsahem uvedeného filmu. Tvůrce má ovšem právo pojmenovat svůj film jakkoliv se mu zlíbí, takže tato námitka je jen detailem. Na druhou stranu, jak říká i jedna z postav filmu, ďábel je v tom detailu. Jak spolu uvedené souvisí opravdu vytušit nejde.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Chyběl už jen prokopnutý buben aneb pěkně to šlapalo

Ač listí na stromech vesměs ještě drží jak vteřinovým lepidlem přilepené, kvapně se k nám hrne podzim a s ním i doba depresí a kulturního přílivu. S pohnutkami nejčistšími, své naděje upírajíce ke společenskému životu, obuli jsme s Pozorným Posluchačem křusky české výroby narychlo přejeté nasliněným hadrem a vyrazili na první koncert sezóny v režii Klubu moravských skladatelů.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Jak jsem nevydržel Rej...

Přestože to nemám ve zvyku, popadla mě touha vypsat se, ze svých pocitů. Plný očekávání, jestli se členové P.Ú.Du dokázali poučit z chyb, kterými dokonale zničili hříčku s možná vtipným potenciálém, která nese jméno Potopa, jsem se vydal na jejich nové představení Rej. Začátek pojali tito adepti umění vskutku profesionálně. Nažhavili diváky dlouhou prodlevou mezi ohlášeným a skutečným začátkem.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Komorní koncert Klubu moravských skladatelů

Již několik let se snažím vyhýbat koncertům vážné hudby. Ne, že bych měl něco proti vážné hudbě, ale unylá představení starých filharmoniků, kteří si na stará kolena chtějí přivydělat na penzi, mě vážně nelákají. Ne vlastní vinou jsem se ale ocitl na komorním koncertě Klubu moravských skladatelů 3. března tohoto roku 2009. Už na začátku musím zdůraznit &ndah; nelituji toho. Nebyla to sice vhodná příležitost k seznámení (dívek tam bylo žalostně málo), ale jejich chyba; měly by z čeho vybírat.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Tajemství zlatého prasete



Představení Tajemství zlatého draka je shit. Diváci Národního divadla v Brně jsou prasata. Daniel Landa je fašista. Básník Petr Váša je udavač. Robin Kvapil je nedostudovaný vyčuránek. Budete číst dál, tupí čtenáři?

Cokoliv, co má upoutat, musí dnes vzbudit pozornost, rozruch a emoce. Proto tentokrát začneme naši šmírující recenzi představení Tajemství zlatého draka nahlédnutím kauzy, která je spojena s tímto spektáklem a je dramatičtější než představení samo. Fakta na úvod.

Obrázek uživatele Napříč.cz

Jan Novák a noblesní Šimonek Bialas byli oba roztomilí

Naše nezbedné referáty z koncertů Klubu moravských skladatelů se již zaběhly. Za roh i dále. Ten vůbec nejposlednější se zaběhl v úterý 3. února od obligátních devatenácti v obligátním Koncertním sále Konzervatoře v Brně.

Komorní koncert byl tentokrát věnován životnímu jubileu pianistky a pedagožky (to je docela strašné slovo ta pedagožka, rýmuje se – to slovo – se záležitostmi roztodivnými) prof. Josefy Hlouškové. Naší Jožinky, jak bylo řečeno ve vtipném a milém, protože stručném, úvodním slovu. Ano?

Obrázek uživatele Napříč.cz

Na každého čeká jeho verš

Divadlo hudby a poezie AGADIR uvedlo v brněnském klubu Leitnerova poetickou koláž z veršů brněnských básníků pod názvem Na každého čeká jeho verš. „Bol som naozaj dojatý,“ pravil náš svalnatý přispěvatel a napříč si setřel slovenské slzy z obličeje, „lebo to bolo najme o láske na nádraží a tam som sa aj ja po prvý raz zalúbil, boha jeho!“

Stránky

Subscribe to RSS - Recenze