JÁ/ÁJ - výstava analogových digitálií Nikoly Linhart
Prcinky Napříč jsou šikulky....
Výstava JÁ/ÁJ je autorským projektem studentky Teorie interaktivních médií na FF MU a členky Napříč.cz Nikoly Linhart. Představuje průřez jejími tvůrčími aktivitami spojenými s médiem fotografie, a to se zaměřením na hledání hranic mezi koexistencí a remediací „analogového“ a „digitálního“.
Výstava bude zahájena 10. listopadu 2014 v 18:30 v prostorech brněnského Café Zákoutí na ulici Kopečná 20.
Cílem projektu je realizovat praktickou část bakalářské práce Nikoly Linhart na téma „Estetika imperfekce: Fenomén analogové fotografie v době digitálních médií“. Autorka představí svůj pohled na analogové a číslicové přístupy k fotografii výběrem z vlastní tvorby, často opouštějící hranice média a přesahující do video artu či performativního umění. Nikola Linhart ve své tvorbě reflektuje především „estetiku záměrné imperfekce“, překládající tradiční filmové postupy a charakteristický obrazový výstup do algoritmického zpracování digitálními aparáty.
Na vernisáži bude představen Azuritánský manifest, uskuteční se interaktivní online happening a proběhne dražba nejslavnější analogové digitálie. Návštěvníci mohou zhlédnout výstavu až do 10. prosince 2014, od pondělí do pátku mezi 10. a 22. hodinou. Vstup je zdarma.
Výstava je finančně podpořena Stipendijním programem pro podporu spolkové činnosti Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.
Úvodní slovo kurátora výstavy Tomáše Staudka:
„Digitální technologie umožňují stále dokonalejší fotografické zobrazení, někdy můžeme mluvit až o hyperrealismu. Tento hon za dokonalostí však může přispívat k tomu, že se do fotografie stále častěji vrací nedokonalost. Zdůrazňovat digitální (čti: perfektní) záznam obrazu patřilo ve své době k bontonu (kolik příruček nese na obálce variace názvu „Naučte se fotografovat digitálně!“). O slovo se ale zároveň hlásí pozapomenutá estetika tradičních filmových technik a chemických postupů. Ty jsou dnes zakódovány do algoritmů v grafických editorech nebo přímo v digitálních fotoaparátech. Jak nás tato retro-vlna vizuální imperfekce ovlivňuje — coby flusserovské „mačkače tlačítek aparátu“ i znejistělé diváky postrádající návod k určení, co vzniklo digitální a co filmovou cestou? Jak se při čtení a hodnocení obrazu projevuje povědomí o technických detailech jeho vzniku? Proč slaví estetika analogové nedokonalosti mezi digitálními fotografy takový úspěch? Budeme jí okouzleni (nebo instagramově přehlceni) i v dalších médiích? Tvorba Nikoly Linhart může k nalezení odpovědí na tyto otázky poskytnout návod. Výstava představuje průřez tvůrčími aktivitami autorky, spojenými s hledáním podob fotografie na pomezí koexistence a remediace analogového a digitálního obrazu. Přeji všem divákům příjemné vnímání.“