Recenze hry Romance lehké perverze, Tomáš Hůsek.

Sex, úchylky, násilí, šovinismus, feminismus a gender studies, to vše a mnohem více najdete v tomto slizkém, tělesnými tekutinami oblemcaném balíčku, který je novou divadelní hrou sdružení Napříč, zodpovědným za díla Emodrink z Elsinoru, nebo Minifemini. Zde však zašli umělci ještě mnohem dál a prezentují divákům představení, které bere základní divadelní poučky, muchlá je to kónického tvaru a následně je používá jako menstruační kalíšek.

Celé představení je totiž pojato jako film, a to včetně střihu a vypravěče, který před každou scénou přečte část technického scénáře. Můžeme se tak dozvědět nejen, kdo se ve scéně nachází a jak je svícená (což samozřejmě vidíme), ale i jak koho zabírá neexistující kamera (detail, polodetail apod.). Popravdě o takto pojatých představeních (používajících filmové principy) jsem slyšel pouze z úst napůl šílených dramaturgů a režisérů, kteří u něčeho takového byli přítomni a následně jim přišlo jako dobrý nápad metat své výkaly na kolemjdoucí a stavět malé oltářky ze svých nehtů. Jinými slovy, by se to dělat nemělo. V tomto případě to ale překvapivě funguje, neruší a do hry to sedí. Divák jednak okamžitě chápe, že tady se klasické drama konat nebude a má tak čas obrnit se před tím, co bude následovat, a že toho není málo, a taktéž je vypravěčův suchý hlas a jeho lpění na detailech místy velmi humorné.

Humor je celkově velkou součástí tohoto zvráceného příběhu, a to humor černější než složení vrcholových týmu v NBA. U většiny vtipů jsem byl i já zaskočen, kam až se autoři odhodlali zajít a velmi jsem je za to oceňoval. Na druhou stranu někteří citlivější studenti informatiky mezi diváky budou mít asi velký problém s postavou Luboše, uslintaného „ajťáka'', který je nejspíš nejúchylnější postavou celého díla (mezi jeho záliby patří kupříkladu onanování nad panenkou Barbie). Já problém neměl, jelikož pár takových lidí osobně znám a jsou převážně neškodní, jen je nesmíte příliš dlouho nechat obdivovat vaši kolekci akčních figurek z filmů.

Jak už jsem zmínil, příběh je veskrze dosti zvrácený. Máme zde zvrácené postavy, zvrácený děj a zvrácené zvraty. Přesto všechno jsem stále byl schopen s postavami sympatizovat a chápat jejich pohnutky. A než vytáhnete pochodně a zaženete mě do větrného mlýna na kopci, tak zkuste z tohoto představení sloupnout ten šlem, který tvoří všechny perverzní detaily a podívejte se na něj v jeho odhalené jednoduchosti. V základu jde totiž o podlehnutí svému chtíči, k čemuž se každý z nás musel někdy alespoň přiblížit. Všechny postavy zde jsou svým chtíčem ovládány, některé podlehnou, některé ne, ale všechny nám ukazují, co se může stát, když nám sjede ruka na našem sexuálním ventilu. Utáhněte moc a žijete život plný frustrace a nesplněných přání, povolte až na doraz a následně žijte s důsledky, které vaše jednání vytvoří. Proto občas neuškodí podívat se na takovéto představení a následně svým ventilem trochu pootočit, ať už doleva, či doprava.

Tomáš Hůsek