Milan Magni jako NÁSLEDOVNÍK Marka Rothka
Napsal uživatel Napříč.cz dne .
Na výstavu Milana Magniho s vtipně dvojznačným názvem Rám příštích obrazů pořádanou Muzeem města Brna na hradě Špilberku jsem nešel s žádným očekáváním. Musím se přiznat k jedné věci. Nikdy jsem žádnou z jeho výstav neviděl a neznám ani jeho dílo. Jediné, co jsem o něm před vernisáží zjistil od spolužačky bylo, že jsou jeho plátna ve stylu příjemných barevných ploch. Tento popis mi byl sympatický, ale nijak jsem o tom dál nepřemýšlel a řekl si, že se nechám překvapit.
A překvapit jsem se věru nechal. Vstoupil jsem do prostor, kde mi paní šatnářka odejmula kabát. Hned poté jsem přistoupil k dámě další, nabízející k prodeji katalog k výstavě. Listuji v něm: šok, údiv – Mark Rothko. Díla kopírující Marka Rothka, znělo mi v hlavě. Katalog jsem po prvních sedmi stranách zavřel, nezakoupil a spěchal do druhého patra přesvědčit se, zda jsou mé pocity oprávněné. Vstupuji do prostor výstavy. Dlouhá chodba, na levé straně visící obrazy. První obraz mne přesvědčil, že jsem se nemýlil. Velký červený čtverec ohraničený jinou barvou, nápadně podobným způsobem jako u Rothova díla. Procházím chodbou, sleduji další obrazy. Jsou o moc lepší hlavně v tom směru, že jsou „originálnější“. Malíř je opravdu velmi zběhlý v používání a překrývání barev. Některé prostupující barvy jsou kouzelné. Zvláště v jednom z děl jsem objevil úžasnou modrou barvu, která lehce vystupovala z jinak temného pozadí. Avšak i u některých z těchto obrazů mi vadily zásahy, které na obrazech vůbec nemusely být a působí dojmem, jako by je autor domaloval po ukončení promalované plochy. Připadá mi to jako zásah do hotového obrazu, jakoby k obrazu přišel někdo jiný a domaloval několik linek, aby bylo dílo „zajímavější“. Myslím si ale, že by dílo působilo mnohem osobitěji bez onoho zásahu. Pomalu se blížím ke stěžejnímu dílu autora, jak jsem se později dozvěděl.
Vcházím do místnosti a můj pocit úzkosti vzrůstá, jsem zmatený a nevím, co si mám o uznávaném umělci myslet. Procházím tři místnosti a moje úzkost se mění ve vztek. Už nejsem schopný vnímat výstavu a jen čekám na zahájení vernisáže. Zjišťuji, že pan Magni ještě nedorazil a rozhodnu se seběhnout do přízemí pročíst si katalog, doufaje, že v něm najdu vysvětlení. Není příliš času, vernisáž se blíží a já narychlo pročítám úvodní stranky. Konečně nacházím ono magické slůvko „Rothko“. „Formálně bychom jej (Milana Magniho) mohli zařadit mezi následovníky velkých malířů 20. století, jako byli Marko Rothko, Jackson Pollock, Georges Mathieu nebo Antoni Tàpies.“ Informace o tom, že ho inspiroval Rothko, mě lehce uklidnila, stejně se však těším na bližší vysvětlení autora. S očekáváním vybíhám do druhého patra a vyčkávám na zahájení vernisáže.
Vernisáž začíná. Mluví ředitel Muzea města Brna – hradu Špilberk pan Cyprián a kurátorka výstavy Marcela Macharáčková. Všichni si navzájem děkují, paní kurátorka mluví o tom, jak je pan Magni úžasný, hraje si s barvami, prostorovými vztahy na plátně a podobně. Velice pěkná řeč, ale nedala mi to, po čem jsem tolik toužil, totiž vysvětlení. Poté přichází zásadní věc. Paní kurátorka mluví o sérii nejnovějších obrazů (Rám příštích obrazů, Zrcadlo, Příběh čtverce…), které mnou tak pohnuly a vyvedly mě z míry. „Obrazy v těchto místnostech jsou vrcholem autorovy tvorby.“ Autor přikyvuje a mě je zle. Nedokážu pochopit, jak může být vrchol uznávaného malíře, když použiji tvrdých slov, takřka kopie Rothkových obrazů. Začíná mluvit autor a já stále doufám, že svůj „vrchol“ popíše blíže, poví několik slov o tom, jak obrazy vznikaly, kde čerpal inspiraci, co ho vedlo k tomuto tolik známému stylu malby. Pan Magni však místo toho pozve všechny zúčastněné do blízkého sklípku s příslibem kvalitního vína a příjemné muziky. Moje myšlenky jsou jasné, musím se ho zeptat. Bohužel nejsem schopen vymyslet žádnou konstruktivní otázku. Přicházím k panu Magnimu s jedinou otázkou: „Když jsem přišel do této místnosti, napadlo mne jediné jméno, Mark Rothko. Můžete mi to vysvětlit?“ Umělec mě odkáže na svůj katalog, kde je prý napsáno o inspiraci Rothkem, ale důrazně připomíná, „nejen jím“. Nevím jak zareagovat, v rozhovorech nejsem příliš zběhlý. Magni se otáčí a já odcházím nespokojen. Cestou do šatny si říkám, že ho ještě musím zkontaktovat a prozkoumat pro mne tolik důležitý odkaz v jeho obrazech. Před odchodem si kupuji katalog s pocitem, že snad najdu něco zajímavého. Nacházím. V již citované větě je důležité slovo, které mě rozněcuje. „Formálně bychom jej mohli zařadit mezi následovníky…“ znechuceně odcházím na pivo spravit si chuť.
Výstava potrvá do 18. dubna 2010.
Více informací naleznete na webu www.spilberk.cz
Jindřich Martinec
