V úterý 12. května 2010 jsem s napjatým očekáváním zavítal na koncert Mnichovského flétnového tria ve složení E. Weinzierl (flétna, pikola), E. Wächter (flétna) a E. Schieferstein (klavír) v Konventu Milosrdných bratří. Koncert vzešel z dlouhodobé spolupráce nám dobře známého Klubu moravských skladatelů a jeho německého protějšku Verband Münchener Tonkünstler v čele právě s Edmundem Wächterem.

V krásném prostředí koncertního sálu Konventu seděla ostudná pětadvacítka posluchačů. V publiku bylo možné zaslechnout i němčinu, to přijeli dva skladatelé, jejichž skladby byly toho večera uvedeny. My ve sdružení Napříč tento sál i Klub moravských skladatelů z duše milujeme a kdybychom věděli, že o místa nebude nouze, určitě bychom přišli mnohem hojněji, i své babičky bychom k účasti přesvědčili.

Dramaturgii večera se nedalo nic vytknout, tentokrát se začalo zvolna a program příjemně gradoval. První půle před přestávkou uvedla složité moderní kompozice, které ocenil snad jen opravdu náročný posluchač. Za zmínku stojí především skladby Xenon Phi I – II od přítomné německé komponistky Dorothee Eberhardt pro flétnu, altovou flétnu a klavír. Skladba byla nejen zajímavě atmosferická, ale od klavírního doprovodu vyžadovala efektní zásahy do nástroje v podobě hrabání přímo do strun otevřeného koncertního křídla, čímž vytvářel pozoruhodná arpeggia, a poklep na ozvučné plochy klavíru.

Po nezbytném odchodu odpadlíků během přestávky se, k jejich škodě, dostalo na opravdu působivý program druhé půle. Tu otevíralo šest skladeb pro flétnu němce R. Leistner-Mayera, zajímavých, melodických kusů.

Doušky z pramenů C. Kohoutka pro dvě flétny nejdříve lehce zamrzely odchodem pianistky, ale pak vše vynahradily fascinující kaskádou kratších skladeb střídajících atmosféry. Umělci se u nich museli řádně zapotit, neb měnili nástroje (flétny, altové flétny, pikola) jak skladatelův záměr velel; zajímavé bylo především uvedení efektového hraní (přefuky, ostrá staccata, zvuky očekávatelné snad od fujary) a využití perkusivních zvuků (podupávání, údery tužkou do stojanu na noty a do notového záznamu). Jednotlivé kousky byly barvité a na modernu nečekaně poslouchatelné i uchem neposvěceným.

Právoplatným vrcholem večera se stal hudební triptych Noble Tafelmusik od rovněž přítomného německého skladatele R. Delanoffa. Skladby byly jednoduše strhující. Po zkušenostech z minula jsem se nemohl oprostit pocitu, že další kus bude slabší, že vrchol už máme za sebou. Dnes jsem se hrubě zmýlil, o čemž jsem se rád nechal přesvědčit – každý další obraz byl zajímavější a zajímavější. Když jsem se v jeden okamžik pokradmu rozhlédl kolem sebe, všiml jsem si několika citlivějších povah, jak se zabývají hledáním kapesníčků, aby si mohly otřít oslzelá oka.

Ještě jednou je třeba vyzdvihnout vycizelovanou dramaturgii večera, interpretační preciznost i celkový výstup všech umělců tria (hýbali se a moc pěkně se na ně koukalo) a rovněž prostředí sálu Konventu Milosrdných bratří.Stejně tak nesmím opomenout tragickou nenaplněnost sálu. Není divu, že takto koncertů od Klubu moravských skladatelů ubývá. A to je škoda. Přiště přijďte!

Autor: Pavel Hamřík