Naše nezbedné referáty z koncertů Klubu moravských skladatelů se již zaběhly. Za roh i dále. Ten vůbec nejposlednější se zaběhl v úterý 3. února od obligátních devatenácti v obligátním Koncertním sále Konzervatoře v Brně.

Komorní koncert byl tentokrát věnován životnímu jubileu pianistky a pedagožky (to je docela strašné slovo ta pedagožka, rýmuje se – to slovo – se záležitostmi roztodivnými) prof. Josefy Hlouškové. Naší Jožinky, jak bylo řečeno ve vtipném a milém, protože stručném, úvodním slovu. Ano?

Mezi diváky nás upoutal noblesní mladý posluchač ve třetí řadě vlevo. Pozorně vyslechl svoji tetu, která na úvod zahrála Dubnová preludia pro klavír od Vítězslavy Kaprálové. Zahrála jako vždy výtečně. Pozorně vyslechl svého otce s houslemi a svého dědečka za klavírem ve třech miniaturách Richarda Hellera PRVNÍ PROVEDENÍ V ČR, v Li-Lo Ferdinanda Weisse PRVNÍ PROVEDENÍ V ČR a v Ex Oriente lux Daniela Forró PRVNÍ PROVEDENÍ V ČR. Ten Daniel Forró nám připadl až příliš artistně vykalkulovaný: sám autor své dílo v programu vysvětlil na 11 řádcích; podobně to činí Milan Kundera v předmluvách svých románů. Noblesní mladý posluchač ve třetí řadě vlevo i Daniela Forró noblesně vyslechl, aniž by si musel v programu přečíst, že „metrické vztahy ve skladbě jsou organizovány podle počtu slabik japonských básní tanka 5-7-5-7-7“. Noblesní mladý posluchač usnul až při sonátě pro trombon a klavír Pavla Slezáka, a to v závěrečné skvělé Passacaglii. Noblesnímu mladému posluchači byly čtyři roky a trombon Lukáše Moťky jej dorazil, zatímco nás ostatní nadchnul. Vůbec jsme netušili, že se dá na trombon tak krááásně hrát a v pauzách páru, která se při hře sráží v nástroji, nonchalantně vykapávat. Nějací nezvedení studentíci právě ten trombon za pootevřenými dveřmi do sálu oposlouchávali a škvírou očumovali, lechtajíce a poštuchujíce se při tom po puberťácku. Jestli to byli žáci pana profesora Moťky, tak ať je za ušiska vykráká. Vůbec nám přijde podivné, že se na tyhle koncerty studenti konzervatoře věru nehrnou. Nejspíš mají vlastního muzicírování až až a produkce Klubu moravských skladatelů je pro ně asi tolik, co být za trest po škole.

Během přestávky noblesní mladý posluchač odťapkal do pelíšku a my si dali ve vestibulu kafe z automatu, abychom ve druhé polovině koncertu nedopadli jako on. Na úvod té druhé části dva mládenci čtyřručně na klavír střihli Sonatinu Vlastimila Lejska a přesunuli se mezi posluchače, aby spolu s námi vychutnali Capriccio pro violoncello a klavír Jana Nováka v interpretaci dvou jamáckých doktorandů. Mládenec s violoncellem v zápalu hry pohazoval bujnými kadeřemi a žíně na jeho smyčci šmahem praskaly. On taky Jan Novák bývá již tradičně po právu vrcholem těchto koncertů.

Dramaturgie večera se povedla. I proto, že nebyla poznamenána monotematičností koncertů skladatelských jubilantů. Byl to pěkný zážitek a těšíme se zase za měsíc!

Josef Prokeš

Související odkazy

• Mladí interpreti vážné hudby dojali i starého cynika
  koncert Klubu moravských skladatelů v rámci dnů mladých interpretů
• Napříč koncertem Klubu moravských skladatelů
  hold skladateli Bohuslavu Sedláčkovi při příležitosti jeho životního jubilea
• Komorní koncert k životnímu jubileu skladatele Richarda Mayera
  report z koncertu Klubu moravských skladatelů
• Komorní koncert k životnímu jubileu Petra Fialy
  recenze koncertu Klubu moravských skladatelů