rozhovor Terezy Fouskové s režisérem Cooltourbusu, divadelního představení v autobuse jedoucího Napříč Brnem

Hraje autobus v tom představení nějakou zvláštní roli, nebo je to v něm jen proto, že je to neobvyklé?
K inscenování v autobuse nás vede primárně naše narcistně egoistická touha po originalitě. Takto pojatých představení neskromně myslím nenajdete v Evropě mnoho. Sekundárním důvodem je, že děj původní hry Autobus splněných přání z tvůrčí dílny Napříč se odehrává v autobuse. Autobus a prostředky veřejné dopravy vůbec jsou přitom místem, kde se setkává poměrně široký vzorek populace, avšak s minimální mírou nějakého hlubšího, mezilidského kontaktu. Cestujeme-li nějakým veřejným prostředkem, a obzvláště sami, dáváme v něm prostor svým myšlenkám, obavám a úvahám o ostatních cestujících. Právě kontrast různých vnitřních myšlenek rozličných cestujících a úzkostlivě naplňovanou normou chování ve veřejném prostoru je dramatickým motorem této morbidně komediální hry. Kontext skutečného autobusu tento dramatický model posilňuje a ozvláštňuje. Navíc zasazení některých diváků do role cestujících by na normálním divadelním jevišti vždy zůstalo ve stylizované nadsázce. A do třetice: psychoanalyticky vyložitelným důvodem je, že můj děda byl řidičem autobusu.

Zeptám se jinak. Co přináší představení odehrávané v autobuse?
Snažíme se hledat inscenační možnosti pro divadlo v různorodých formách. Idea nepravidelné dramaturgie a prostoru, která byla novátorským činem zhruba před dvaceti lety v konceptech brněnských divadelníků z provázku (Srba, Scherhaufer), je dnes nejen pro svoji statičnost už ohraná a vyčpělá, i když se jí zoufale ze setrvačnosti a nedostatku touhy po vlastní profilaci některé brněnské scény nadále drží. Pohyblivý prostor nám poskytuje další možnosti, ale má samozřejmě specifická úskalí. V tomto případě jde o autobus, ale už v roce 1999 jsme inscenovali představení Labyrint světa, kde se představení odehrávalo po celé budově fakulty, kdy diváci a herci procházeli prostorem od počítačového sálu až na střechu. Pokoušíme se do našich počinů zakomponovávat také různé sociální prvky. K minulému Cooltourbusu se například váže reality hack Mrtvo v Brno, který proběhl v brněnských ulicích. To, co nás zajímá je vyjádření vnitřní, tématické dramatičnosti libovolnými, tedy i absolutně nedivadelními prostředky. To byl ostatně i případ vernisáže Nekompromisně napříč, kdy diváci sami vhozením obnosu spouštěli po galerii rozmístěné atrakce a reálný sex na schodech galerie byl již iniciativním dotvořením postoje k umění angažovanými diváky. Jsme zkrátka Napříč.

Snažila jsem se přechozími dvěma otázkami zjistit, o čem zhruba představení bude. Dá se stručně odpovědět?
Jde o lehce morbidní komedii, na pomezí rozhlasové hry a alternativního divadla. Ve zvláštním autobuse cestuje několik svérázných postav počínaje obhrouble pivním Lojzíkem, přes psychoticky působícího Dalibora po romanticky nesmělého hošíka Romana. Každý z nich kromě groteskního rozměru má i svůj rozměr lehce tragický, stejně jako my ostatní. Cestujícím se na zvláštní lince začnou postupně plnit přání, která se jim honí hlavou. Události ale naberou jiný směr, když si pubertální Renata přeje, aby nastoupil Michael Jackson...

Děkuji za odpověď. Dodám jen, že Cooltourbus pojede v sobotu 3. dubna 2010 a k dispozici jsou poslední lístky.

Více info naleznete na stránkách projektu:
http://www.napric.cz/cooltourbus