Z deníčku Jiřiny Příč:

„Kdo se ráno nestydí, ten se večer nebavil!“

Na pátek 8.3. mi nejbližší kamarádi a Napříč rodina uspořádali narozeninovou oslavu. Bylo to růžové a sladké. Odnáším pocit sounáležitosti. Dospěláci z našeho spolku už nemají ty bezstarostné životy jako dřív, osud jim do cesty občas nastraží hrábě jako v těch němých černobílých komediích pro pamětníky, mají hodně práce. A přesto si najdou čas uspořádat velkolepou oslavu pro nás všechny. Protože to nebyla oslava pouze mých narozenin. Je to parádních 16 let, kdy se tenhle spolek krásných lidí setkává a je na planetě spolu. <3  Včera spolu i s některými proFIdivadelníky.

Když jsem se včera rozhlédla kolem sebe, viděla jsem směsici různorodých lidí. I tak jsme si našli cestu k sobě, něco nás spojuje napříč společností, napříč názory, zálibami a uměleckými směry. Můžu tak od dospěláků kolem mě čerpat zkušenosti a rady do života, je toho tolik na výběr! To je velká výhoda.

Třeba už teď vím, že si nemůžu domů přivést kluka, který si nechává rozmočit müsli v mléce, to je jako bratrovražda. Když si kluk bude míchat krupicovou kaši, tak se na to budou naši tvářit nelibě, ale asi to zkousnou. Česnečka bez sýra je málo vlastenecká, taková možnost neexistuje; co rodina, to jiný (nejlepší) recept na bramborový salát (o tom jsme se již přesvědčili pár let zpátky na vánočním večírku). Hygienické návyky se též dědí z generace na generaci v každé rodině jinak. Členové rodiny mezi sebou vedou žabomyší války o tom, zda se bude tuba zubní pasty vymačkávat od konce nebo jestli si dají k obědu knedlík bramborový či houskový. Někdo je in, někdo out.

Uvědomila jsem si, kolik projektů už má náš spolek za sebou. Strejdovi Tomovi Hůskovi kvízy moc jdou, téma Napříč zahřálo mozkové závity mimo jiné i přítomným třem ze čtyř zakladatelů, Tomovi Staudkovi, Zdendovi a Robovi. Tom měl teda dost co dělat s rozdivočelými znovušetnáctníky, jelikož doba večera byla již značně pokročilá. Děda Josef nás nechal pozdravovat na dálku, že mu tak velké veselí už nedělá dobře na srdíčko. Pozvedám číši nealkoholického šampusu i na tvé zdraví, pane Plukovníku! 

Ve zbylé části večera jsme se od slaného a sladkého přesunuli k neřízenému. Byla prý plánována i dražba rekvizit z oddernierovaného představení Dilema mentálního dálnopisu. Nezdařilo se. Šlo vidět, že se všichni v dnešních dnech vídají opravdu málo. To se snad ještě podaří u jiné příležitosti, je tam pár srdcových záležitostí. 

Vítěze nejlepšího dobového kostýmu už jaksi nezjistíme, ale já bych vítezi vyhlásila všechny. Strejda Miki takříkajíc vybočoval, asi měl divokou pubertu. Teta Kája přiznala gotic barvu. Strejda Zdenál nepřijel na kole, ale fakt nosil drsňácké bezprsté rukavice, když mu bylo 16. Teta Nikolka s pěšinkou jako by z oka vypadla svému šestnáctiletému já. Strejda Standa na heelskách (pozn. red.: boty s kolečky) s rasta košilí by tehdy sbalil rockerku Verunku. Teta Jíťa byla už tehdy elegantní a na úrovni, doufám, že po ní podědím její džísku. Cool strejda Renda nosil kšilt. Stejně tak Šťáva, který ale svou estetickou uměleckou duši vyjadřoval zapletenými korálky ve svých copáncích. Teta Loo ví, že lacláče jsou stále v módě a strejda Jimmy, že doba šustek se opět vrací. Těsně jsme minuly radikální změnu šatníku strejdy Toma H., který až od 17 začal nosit i havajskou košili. Strejdové Tom S. a Rob byli elegáni už za mlada a strejda Sáďa se potatil. Jsem ráda, že se strejda Dan Dvořák ostříhal. Hlasy ve foodie soutěži teta Leňa právě počítá, tam kulináři nepřijdou o své ceny. Degustace byla tentokrát čokoládová, ale moc se těším, co si pro nás na příště přichystá strejda Vojta.

Teta Kája přichystala blyštivý fotokoutek a skvělou nástěnku oslavující ženy Napříč k MDŽ, které sice nestály u zrodu spolku, ale nesou velkou zásluhu na jeho pokračování. Vzdávám tímto hold vám všem ženám i mužům obklopující mou persónu a doufám, že nás, pokračovatele, povedete ještě dlouho. 

Boky se nám vlnily do beatů DJ's stredjů Zdenála, Šťávy a Jimmyho do ranních hodin, kdy jsme se pak rozprchli do našeho milovaného Brníčka. Děkuji všem, kteří jste přišli a chtěli, ale nemohli přijít. Posteskla jsem si po tetě Terce, ale s tou se alespoň uvidím na letošních letních štacích. Děkuji tetě Lucii, že upekla parádní perník a quiche a pomohla s přípravou, přestože se zdržela jen na chvilku a musela odejít ještě dříve, než to celé vypuklo. Nestihla jsem si povykládat se všemi, ale ráda jsem vás alespoň objala!

Vaše vlahá Jiřina Příč