Seriózní kritika

Členové Ztohoven zfalšují občanské průkazy – a je to prej umění. Študáci přivedou pokérovaného muzikanta do prezidentské volby – a umění to prý neni. Umělecká skupina Rafani si pučí obraz z galerie a znehodnotí ho zalitím do betonu – a zas je to umění. Lejno v Knižákově galerii - není. Sdružení Napříč.CZ uvádí divadelní představení “Umělci” - je to umění? Na takovou otázku si musí odpovědět každý sám.

Nové představení dnes již zavedeného brněnského divadelního sdružení Napříč.CZ uvedlo v prosincové premiéře prvotinu hry Šárky Mattové s názvem “Umělci”. Tato hra si klade obdobné otázky jaké jsou naznačeny v perexu tohoto článku, ovšem s velkým nadhledem a humorem. Svědčí o tom také to, že představení bylo uvedeno v rámci cyklu “Pokrytci do krytu!” (spolu s hrami Romance lehké perverze či Minifemini) a zřetelně tak dává najevo svůj distanc od povýšenecky vymezených intelektuálů. Bio divadlo Napříč.CZ se už dlouho svou dramaturgií snaží vypálit rybník alternativním i profesionálním brněnským divadlům a nutno říct, že se jim to i daří.

Hra samotná rozehrává setkávání skupiny pseudoumělců – dvou beznázorových pitomců a jedné povrchní naivky, kterým šéfuje poněkud militantně ambiciózní Vilma. Skupinka umělců se ovšem rozhodne rozšířit své řady a uspořádá jakýsi svérázný konkurz. Na první pohled jednorozměrné postavy tak postupně odhalují své další stránky osobnosti a divák je tak neustále překvapován. Prozrazovat více děje by se neslušelo.

Nejvýraznější zásah do autorské předlohy provedl hrající režisér Lukáš Junga tím, že původní rozhlasové vsuvky nechal scénicky ztvárnit, umístil náznakové rozhlasové studio přímo pod pódium a představení tak dostalo žádoucí kontrapunkt. Co se týká hereckých představitelek (Tereza Fousková, Marie Pešková), tak své role zvládli dobře (nezapomenutelné jsou například rozkošné žvýkací etudy), navíc díky jejich sexappealu bylo na ně potěšením se dívat. Na co se ovšem dívat nedalo, aniž byste se nezalykali smíchy, byla servilita dvojice s prominutím blbečků (Karel Čech, Lukáš Junga), kteří zdařile travestovali humor na úrovni dua Těžkej Pokondr. Nicméně z hereckých výkonů byl přesto divácky asi nejvděčnější výstup Jaroslava “Kozy” Poliaka v roli hned několikanásobné. Drobnou výtku by snad zasloužila scénografie, její asketičnost byla sice podřízena myšlence hry, nicméně místy se nedalo ubránit dojmu, že spíše “smrdí korunou”. Herecké představení “Umělci” určitě bude mladé diváky bavit ještě dlouho, navíc lze očekávat, že s každou další reprízou se temporytmus inscenace bude cizelovat.

 Jaroslav Dutka