Repríza divadelní hry Minifemini, za kterou stojí sdružení umělců Napříč.cz se tentokrát konala v klubu Šelepova, a to 3. října, tj. necelý rok po úspěšné premiéře. Celou hru režíroval Robert Král, o minimalistické, leč trefné kostýmy se postarala Tereza Fousková, hudební doprovod zajistil na speciální midi-kontroler, tzv. Kitaru Zdeněk Filipec a světla šlapala pod dohledem Pavla Sýkory.
Hrát se začalo něco málo po půl osmé, v ideálně zaplněném sále. Publikum bylo tvořeno převážně z řad brněnských studentů. A právě ti dokázali hercům navodit příjemnou rodinnou atmosféru k samotnému aktu hry.
Děj netrval víc než hodinu. Za tuto dobu se na pódiu stihlo vystřídat hned několik hereček, představujících roli Aleny Jelínkové, údajně největší české feministky. V příběhu byl okatě znát styl režiséra Krále, který doprovázel celý děj lehce perverzním, avšak velice příjemným humorem. Téma jako takové stavělo do opozice muže a ženu. Řešilo především vztah Aleny k mužskému pohlaví, který se s jejím věkem soustavně měnil. Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že celá hra je jakousi urážkou mužského pohlaví, pozornější divák se po pár scénách mohl dovtípit, že tomu tak není. Zesměšnění jak feministek, tak podpantofláků, o to především šlo! A to se vyvedlo na výbornou, kdy si ani jedno pohlaví nemohlo říct, že mu bylo křivděno víc!
Nejvíce zářící hvězdou celého představení byla, alespoň v mých očích Michaela Rokosová, která hrála nejstarší verzi Aleny. Ostatní herecké výkony byly více méně standardní. Menší vadu na kráse celé hře dodával hlas představitelky vypravěčky, která je původem ze Slovenska. I když se snažila mluvit s co nejlepším českým přízvukem, pořád byl vliv mateřského jazyka ne zcela příjemně znát.
Jako celek však hra působila, až na malé a lehce přehlédnutelné nedostatky příjemně. Díky tomu dokázala navodit v nejednom divákovi dobrou náladu, která pomohla ideálně uzavřít jeden z posledních krásných dnů letošního babího léta.