Hodnocení napříč: **...?+

Napříč shlédlo konkurenční filmové dílo s názvem Venkovský učitel od Bohdana Slámy. A film se, k naší závisti, vcelku povedl.

Hlavní hrdina (Pavel Liška), homosexuál, přijíždí na vesnici, aby zde začal učit. Potkává se zde s klučinou, do kterého se zakouká, a s jeho matkou, která by byla zase ráda, aby se zamiloval do ní.

Sláma, jak je známo, miluje zvířátka. Slepičky, husičky, kravičky, které jeho záběrům dodávají jakousi jímavou fotogeničnost a životnost; v podstatě svoje milovaná zvířátka používá coby kompars. Jeho devizou je pozorovací talent registrující specifické střípky běžného života na vsi. Dokladuje to například úsměvná scénka z kostela. Hrdina by se rád oddal kontemplaci s Pánem Bohem, je však vyrušen vysavačem páně kostelníkovým. Některé motivy (studna v domě a další) ale odtrhávají dílo od realističnosti, na kterou Sláma tolik sází. Je patrné, že mnoho scén, jako třeba ta s trháním třešní, je tu pouze kvůli dekorativnosti.

Jeho filmy vždy budou mít velkou šanci na mezinárodním, nezávislém a intelektuálním filmovém poli. Vsázíme na to, že obdrží českého lva, ba možná i jiné zvířátko, třeba berlínského medvěda. Zápaďácký fajnšmekr se rád dojme ubohým a chudinským, byť značně zkresleným Českem, plným nuzných, leč ryzích lidiček, stejně jako se Čech zase rád podívá třeba na ukrajinský filmový folklór, ač ten sám o sobě žádnou vypravěčskou kvalitou nedisponuje. To není výtka, jen konstatování, protože my to máme rádi taky. Rovněž jsme na zvířátka. A vůbec.

Co si divák z hodnoceného filmu asi tak zapamatuje? Jednoznačně doznání hlavního hrdiny k homosexualitě před svojí matkou. Pokud byste chtěli vědět, jak režisér zamýšleného účinu dosáhl, pak vězte, že matčino neurotické ucuknutí s kávovým hrníčkem je podpořeno nenadálým trhnutím kamery a akcentovaným zvukem. Rafinované jako cukr. A učitě taky divákovi, a to nejen gayovi, utkví v mysli masturbace spícího klučiny.

Venkovský učitel je natočen systémem co scéna, to jeden dlouhý záběr, pořízený povětšinou z jeřábu či steadycamu, v rámci něhož se přeostřuje dle dominance postavy v dialogu. Vypadá to dobře, kameramani to mají rádi, je to in, ale střihačům takový způsob natáčení svazuje nůžky – natočené rozvláčnosti se pak dodává rytmus jen stěží, a mám dojem, že tu a tam by bylo přistříhnout zapotřebí. Je třeba ale podotknout, že se evidentně režisér riziku snažil předejít a mizanscénu dlouhých záběrů prokomponoval velmi umně. Kéž bychom to taky tak umněli!

K povšimnutí doporučujeme práci s hudbou. V rámci jedné a téže skladby, přetažené přes několik scén, nabývá jedna kontinuální skladba dramaturgicky jak reálného charakteru (line se ze sluchátek), tak doprovodného, je tzv. nad obrazem.

A herci hrají, seč jim xichty stačí.

Jedinou a hlavní slabinou snímku je scénář, který na náš vkus není dostatečně konfliktní, vyhrocený, napříč a nevede ke katarzi, jež by nás zatlačila do sedačky. Ochotu jít a cítit s hrdinou oslabuje základní námitka, proč si homosexuál komplikuje svůj život vesnicí, kde nikoho nemá a z žádných objektivních příčin tam žít nemusí.

Ve snímku je zřetelně patrná symbolika. Liška tu třeba učí o ulitě a šnekovi. Na nich ukazuje hned několik aspektů probíraného tématu – ulity coby domova, hermafroditní orientace šneka, ale také jedinečnosti každého tvora.

Venkovský učitel nás dostal poetikou, umem, rozumem, krásou, řemeslem, ale srdce nám nezlomil. V závěrečném hodnocení mu dáváme dvě hvězdičky (herci, kamera), tři tečky s otazníkem (námět, scénář, message) a na závěr přidáváme ještě jedno plusítko (poetika).