Umělci z NAPŘÍČ přijali pozvání Klubu moravských skladatelů a navštívili napříč komorní koncert k životnímu jubileu skladatele Richarda Mayera.

Valnou většinu publika v koncertním sále brněnské konzervatoře tvořili ono úterý 21. října 2008 (nastojte!) studenti Fakulty informatiky Masarykovy univerzity. Dostavili se společensky oděni; chapci oholeni, slečny nalíčeny. Tři stařičcí pedagogové zmíněné FI MU z toho byli radostí až v rozpacích.

V první polovině večera jednoznačně zazářila Carmina Sulamitis našeho ve světě stále uznávanějšího skladatele Jana Nováka. Sabina Vajdová zvládla klavír s přesvědčivou jistotou, sopranistka Jana Wallingerová nás všechny doslova oslnila. Moderní vážná hudba Jana Nováka je sama o sobě mistrovská a v podání obou interpretek se rozsvítila jako drahokam. Všech osm částí skladby dynamicky souznělo a nenechalo nás ani vydechnout. Byl to vrchol koncertu, k jakému nedosáhly ani předchozí domácí Šimíčkovy Letovické dialogy pro klarinet a klavír (autor byl přítomen a osobně poděkoval interpretům), ani následná severská Runólfssonova Sonáta pro trubku a klavír op. 23.

Po krátké přestávce Jiří Brož přečetl úryvek Ságy o sv. Olavu Snorri Sturlunsona. Úryvek byl rozsahem neúměrně dlouhý a diváci při něm přemáhali únavu. Probrali se částečně při Mayerově Velké koncertantní sonátě Reykjavík pro violu a violoncello. Jan Řezníček svoji violu hladil hebce a přitom razantně, Josef Klíč na svém violoncellu interpretačně exceloval, k čemuž divácky napomáhal i šporclovský šátek na jeho hlavě.

Mayerova Sága severské noci (cyklus skladeb pro ženský hlas a fagot podle románu islandského spisovatele Gunnara Gunnarssona „Bílý Kristus“) zpočátku slibovala posluchačský zážitek už jenom nezvyklou kombinací ženského vokálu (bez textu, pěvkyně improvizovala libovolné slabiky) a fagotu, celá sága však byla příliš dlouhá a autor její trvání invenčně nezvládl. Tři části by se daly vstřebat, jejich dvojnásobný počet byl nad naše síly. Po skončení ságy taky asi patnáct diváků odešlo a ani jsem se jim nedivil. Marně jsme uvažovali nad tím, jak se dá román převést do dialogu vokálu s fagotem. Ale třeba tomu nerozumíme a pochopíme, až Richard Mayer napíše skladbu podle Bílé velryby nebo Bratrů Karamazových. Nebo Vojny a míru.

Odedší diváci – nejenom informatikové, nýbrž i postarší decentní dámy – se ale připravili o Mayerovu fantasii pro klavír s názvem Island, v níž byl naprosto jedinečným interpretem Milan Bialas. Jeho dokonale korektní vystupování i vzezření korunovalo noblesní techniku i dynamické pojetí skladby.

Celková délka konceru 130 minut je pro náročný poslech příliš. Úplně by byla postačila první polovina sama o sobě. Nebo samostatná polovina druhá. I pěvec Richard Novák v publiku absolvoval pouze první polovinu večera; zajisté přišel na skladbu svého příbuzného Jana Nováka. A byl jistě spokojen. Jak jsme již dříve uvedli, právě Novákova Carmina Sulamitis znamenala skladatelsky i interpretačně vrchol večera.

Josef Prokeš