Hodnocení napříč: *<++

Vypadalo to, že odejdeme z Jaroškafestu ve spokojené iritovanosti, jelikož na divadlo jsme se za svých 40 Kč neprotlačili. Nicméně něco jsme škvírami těl přece jen viděli.

Kapelu Xychty jsme měli rekognoskovanou z doby zhruba před třemi lety a je nutno říct, že udělala v rámci svého bigbítkování, ač pro nás tento žánr není dostatečně napříč, neoddiskutovatelný pokrok. Bohužel tentokrát se koncert musel obejít bez osobitého podání autorských říkanek Jiřího Charlieho, který se momentálně nacházel na samostatném turné v Německu. Jeho basu se strženými pražci tak převzal saxofonista Miloslav Nepil, který je vlastně sexuální ikonou celé skupiny; mladé gymnazistky se vzájemně odstrkovaly, aby vybojovaly pod pódiem lukrativnější fotografickou pozici pro zachycení jeho živočišně pojaté hry. Nicméně i ostatní Xychti se mohli více xychtit, a tak osobitěji komunikovat s divákem. Možná by ale hlavně mohli zjednodušit a provzdušnit některé aranže tak, aby texty v přemíře fortissima všech nástrojů nezanikaly. Ale to se nám to kecá, když sami neumíme ani noty. (Kromě floutka napříč – ten umí namalovat aspoň houslový klíč.)

Xychty po té, co se konečně dostavil očekávaný kytarista, vystřídala Kulturní úderka, charismatické trio, které zařadilo i určité choreografické prvky.

Orgasmem večera byla nesporně hudebně-tělesně-pěvecká recitace Petra Váši, styl těžko popsatelný a uchopitelný, kterou Váša pojmenoval jako fyzické básnictví.

Díky dlouholetému rozvíjení své metody má Váša své umělecké prostředky propracované – gesta přesná, artikulace zřetelná, dýchání zvládnuté.

Váša má své kreace zažité, zautomatizované, ale stále nachází prostor pro okamžitou interakci s publikem. Některé skladby přímo s interakcí publika počítají, stačí malé gesto prsteníku, kterým zamíří do publika a odezva z davu je zde.

Každá strofa jeho skladby několikrát zopakuje základní zvukový motiv, doprovázena specifickým gestem a vzápětí asociativním střihem ji vystřídá strofa jiná.

Ono se zdá se, že by takový princip mohl zkusit každý – vymyslet krátkou ujetost, párkrát ji rytmicky zopakovat a pak jen překvapivě navázat. Ale zkuste si to, bez Vášova charismatu z role vystoupíte po pár slabikách či taktech. Některé starší skladby, jako například alternativně-humornou skladbu „Lokomotivám se motají kola“ si s ním mladé matematičky Jarošačky nahlas probásnily.

Ve skladbě „Lišák je lišák“, která má půdorys bajky, pracuje s absurditou („slepice se žene za žížalou, žížala se žene do neznáma, neznámo se žene na myslivce“), zvědavost publika si vzápětí získává logickým kvízem(„myslivec se zmocní lišky, zmocní se žížala neznáma?“), pracuje se zvukomalbou i slovní hříčkou(„nimrod je marod / myslivec “ mysli více“). Pozoruhodné bylo, že si diváci po každém takovém překvapivém motivu vyměnili s železnou pravidelností pobavené úsměvy, načež se hned zase vrátili zrakem k performerovi.

V jiné skladbě leitmotivem „kup to“ vlastně kritizuje konzumní společnost, přitom to ale díky gesticko-intonačním prvkům nepůsobí lacině, ale živě a zábavně. Postupem času Váša publikum v podstatě zhypnotizoval, ozývalo se, a to nepřeháníme, skandování jeho jména jako na fotbalovém zápase!

Byl to tak silný dojem, že náš webový workholik se po skončení produkce začal pídit v klubu Desert po připojení k wi-fi, aby mohl pracovat na svých hudebních nápadech.

Zkrátka, tento brněnský fenomén je světovým performerem, aniž o tom sám ví.

Bin Šálil z Hafghánistánu