V rámci Febiofestu 2008 jsme v kině Art shlédli holandský film Iluzionista (1984), který byl uveden v programu Pocta režisérovi (Jos Stelling). Na začátku je třeba zdůraznit, že nejde o stejnojmenný americký film s Edwardem Nortonem, který jste si pravděpodobně vychutnali spolu s popcornem ve vašem multikině.

Tento Iluzionista je celý beze slov a dialogů a vypráví o retardované rodince žijící v rustikálně pitoreskním větrném mlýně usazeném na holandském grachtu. Film je plný ujetých obrazů: Šicí stroj je důmyslně poháněn větrným mlýnem. Iluzionistova skříňka na mizení teleportuje bratry do jiných světů. Hrobník vyleze z hrobu jen tak tak, než se do něj spustí rakev. Ze stromů v parku padají těžké koule a hrdinu pronásleduje vycpaná přerostlá myš.

Ponechme stranou otázku, proč čeští recenzenti opisují synopsi filmu bezostyšně jeden od druhého jakoby se báli přiznat, že ději zcela neporozuměli. Jde o film artový, imaginativní, fantaskní, o kterém si pokrytecký intelektuální cinofil přečetl, že by mu měl fandit a rozumět. Tak dělá, že fandí a rozumí, a tím ukazuje, že je nad náma všema vobyčejnejma smrtelníkama o patro vejš.

My nic zastírat nebudeme. Je to jakési divné, neracionální, neuchopitelné. Klidně film může být o tom, jak dva retardovaní bratři žijí ve svých světech, podobných onou fantaskností, a navzájem se v nich hledají a navzájem si do nich vstupují. Jenže přehledně to znázorněno nejni. Nejni, ale to nám úleťákům nevadí, páč:

• Přednost tohoto filmu totiž není v ději, ale v jednotlivých, vizuálních, často kuriózních obrazech, na které budete civět s otevřenou pusinou.
• Často je zde cítit pocta starým holandským malířským mistrům.
• Lidé ve Stellingově světě jsou jaksi neforemní, zprznění, uchrochtaní, mentálně upozadění. Dost možná, že takto kriticky vidí režisér své spoluobčany.
• Místy je to veskrze divadelní, metaforické, pantomimické, což rozvazuje režisérovi ruce otrockého realismu.
• Kostýmy, rekvizitami (kolo – letadlo), maskami (brýle typu popelníky) je podoben filmovému velikánovi Emiru Kusturicovi, jen v krotším temperamentu a tlumenější emocionalitě.
• Stellingova bolševní, nekvapná imaginativnost možná souvisí s konzumací čehosi v uttrechtských coffe shopech.

Pokud se tedy budete chtít zhulit filmem, bez konzumace THC či jiné dávky od JXD, je tento film nejlepší možností. Vskutku napříč.

Robert de Miro,
Cejl