plakát představení

První repríza představení Hubneme do trenek, nekrmit! osobitého hudebně-literárního indiviDUA Mates & Fána se opět vyvedla. Proběhla v úterý 10. dubna 2011 v Centru Experimentálního Divadla ve sklepní scéna Divadla Husa na provázku.

Jiřina bohužel nepřišla, přestože si brousila zuby napsat nějakou šťavnatou recenzi tohoto podařeného recitálu. Protože jsme nechtěli, aby byla smutná a nevěděla, jak to všechno dopadlo, požádali jsme pár diváků, aby se oni svěřili Jiřině se svými zážitky. Zde jsou.

Hubneme do trenek

autor: Pavla Glosová

Pokud jde člověk za kulturou a sedí v poloprázdném hledišti, může se zamyslet nad kvalitou nadcházejícího představení: „Není lepší jít domů? Kdyby to bylo dobrý, přišlo by přece víc lidí...“ Takovéto pochybnosti tentokrát opravdu nehrozily. A kdyby přece jen – odejít se stejně nedalo, tak bylo plno. A tohle sklepní plno příjemně doplnili dva šikovní mladí pánové.

Už při prvních tónech Fánovy kytary mi bylo jasné, že se nejedná o vystoupení nějakého „tříakordového“ rádoby písničkáře. Hrál dobře. Jeho hlasový projev mě zas až tak neuchvátil, možná proto, že mi připomíná Tomáše Kluse (kterého moc nemusím). Anglickým textům jsem rozuměla jen částečně, stále moc nechápu, proč Čech píše písničky v angličtině – vždycky jsem si myslela, že písničkář chce svým posluchačům především něco sdělit (a asi by bylo dobré, aby tomu bylo rozumět).

Hostující muzikanti (jejichž jména jsem bohužel zapomněla) také nebyli žádná béčka. Příčná flétnička skvěle dokreslila atmosféru indiánské písně, její majitel se předvedl i svým zpěvem, takže paráda. Na houslisty (a vlastně všechny smyčcaře) jsem odmalička trochu zatížená, takže píseň s doprovodem houslí jsem si užila náramně. Jen mi přišlo, že to mohlo být trošku lépe nazvučené.

Matějovy texty mě prostě vzaly. Nebýt slušně vychovaná dívka, koukala bych na něho s otevřenou pusou. Moc se mi líbil jeho osobitý smysl pro humor a především bych ocenila jeho skvělé interpretační schopnosti. Myslím, že dokázal ze svých textů vytěžit maximum. Jeho tvorba s doprovodem klavíru byla ještě živější, moc příjemně se to poslouchalo. Byla to bomba.

Na závěrečnou píseň mám asi trochu opačný názor než většina obecenstva, příliš mě neoslovila. Možná jsem jen něco nepochopila, ale působilo to na mě trochu jako konec televizní estrády a moc mi to nesedlo. Celkový dojem z celého večera byl však na jedničku. Stálo to za to.

Mates & Fána, alebo informatici trochu ináč

autor: Vass Vojtech

Keď sa povie informatik, tak si väčšina ľudí predstaví človeka sediaceho za počítačom, ktorý hrá hry alebo programuje. Nechodí von a vôbec sa nezaujíma o kultúru. Pritom sa nájde aj výnimka medzi nimi, napríklad Mates a Fána. Prvé vystúpenie mali 21. Marca, ja osobne som zavítal z dlhej chvíle na ich druhé vystúpenie 10. Mája.

Keď som si deň pred vystúpením kúpil lístok, tak som bol zvedavý aké bude vystúpenie. Tak trošku som si ho nevedel zaradiť a pravdu povediac som bol plný očakávaní. Na druhý deň ako som prišiel do Divadla Husa na provázku, tak som sa prekvapil, koľko ľudí čaká na ich vystúpenie v Sklepnom sále. Usadil som sa a čakal, celý sál bol vypredaný, ľudia sedeli už aj na schodoch a na vankúšoch tesne pred účinkujúcimi.

Po krátkom čakaní a meškaní sa na scéne objavil Mates, ale ako rýchlo sa objavil, tak rýchlo aj odišiel. Po krátkom čase sa vrátil, zobral si gitaru, sadol si na stoličku a oznámil, že radšej budú vystupovať každý sám, lebo sa nemajú veľmi radi, ale celé to myslel ironicky. Začal hrať. Z batoha si vybral pesničky, ktoré sám zložil a upozornil nás, že sme ich ešte v živote nepočuli. Texty mal v češtine, alebo v angličtine a tematika bola rôzna od balady o indiánskej dievčine, až po piesne, ktoré vznikli, ako pracoval v pizzerii. Na vystúpení mal sebou aj pár kamarátov, ktorý ho doprevádzali na husliach, alebo na flaute. Najviac sa mi páčilo, ako poslednú pieseň, ktorá podľa toho, ako vravel, vznikla pri rozvoze pizze, naučil aj publiku, ktoré ju spievalo dokola. Možno k jeho vystúpení by som mal len jednu poznámku, a to že ako sa vžil do piesní, tak niekedy zabudol na to, že má pred sebou mikrofón a nebolo ho časom počuť.

Druhý člen, ktorý dopĺňal túto, dvojicu bol Fána. Už od začiatku si získal publikum svojimi komentármi a textami. Jeho produkcia bola zameraná na básne a texty z bežného, každodenného života. Tieto texty sa mu podarilo podať publiku až tak, že nebola chvíľa, aby sa na nich publikum nezasmialo. Už od samého začiatku tvrdil, že nevie hrať na hudobné nástroje, ale v jednom okamihu si sadol za klavír a spustil to. Jeho texty zachytávali celý život od malička, cez školské dni až po dospelosť, lásku a slobodu. Spoznali sme nový druh budíka Bohudík, ktorý nebudil ráno pred desiatou hodinou, tak isto aj to, ako sa mu bohužel pokazil Bohudík, alebo ako sa učil abecedu zo šlabikára. K jeho vystúpeniu by som nemal žiadne výhrady.

Na konci predstavenia študenti poďakovali pánovi plukovníkovi Jozefovi Prokešovi za pomoc pri realizácii vystúpenia. Ale viac vám už neprezradím o tomto vystúpení, možno len toľko dodám, že ak budete mať možnosť si ich pozrieť, tak neváhajte, a toto vám vravím zo skúsenosti. Oplatí sa trochu zainvestovať do kultúry.

Hubneme do trenek

autor: Jakub Šebök

Tiež sa nezmestíte do treniek alebo iných šiat a nejde to inak, ako zaviezť dietu? V tom prípade môžete bezpečne navštíviť predstavenie s názvom položeným do modernej a satirickej hladiny a pozdvihujúcej naše bežné „veľké“ problémy, pretože z neho rozhodne nepriberiete. Len ak by zážitky a príjemné dojmy vážili vo vašom tele ako porcia obeda.

Divadelné predstavenie „Hubneme do trenek, nekrmit!“ nie je založené na nijakom dojímavom príbehu naservírovanom divákovi. Jedná sa o hudobno-recitačné predstavenie dvoch študentov vysokej školy reflektujúce súčasnú situáciu našej spoločnosti a trable z nej vyplývajúce. Tie sú obsiahnuté s humorom a nadsádzkou v českých a anglických básniach či piesniach. Celé vysúpenie je spracované ako striedanie pasáží s hrou na klavír, akordeón a (ako to sám autor prezentuje) „povídáním písniček“, rovnak tiež s hraním na gitaru a spevom.

Malé sklepné priestory Divadla Husa na Provázku umocňujú komornú atmosféru hudobných scénok a nevyvolávajú napodiv žiadne negatívne pocity. Naopak priateľské prostredie vzbudilo aj vystúpenie dvoch ďalších umelcov vyvolaných z publika, ktorý predviedli hru na flautu a husle.

S pohľadom na celú vec ako na študentské predstavenie, toto vystúpenie pôsobí veľmi príjemným a zábavným dojmom. Odradiť môžu niekoho snáď len anglické texty sprevádzajúce pár piesní, ktoré sú však vyvážené pestrou hudbou a netreba mať obavy, že by sa človek pri nich nudil. Scéne nechýba ani dekorácia, nakoľko ide o umelecké predstavenie nevyžadujúce pozornosť iných zmysov ako sluchu. Ak sa vám naskytne príležitosť zažiť toto chlapčenské duo, rozhodne ju využite! Počas celého vystúpenia vás bude obkolesovať dobrá nálada a atmosféra, ktorá vám navyše zabrnká na bránicu.