Dilatace času, paradox dvojčat a divadelní kouzlení

V první části tohoto hadivadelního představení dostanete nejprve pěknou dávku teorie relativity do vašich zlenivělých mozků, abyste v další části jen s tupou nechápavostí necivěli. Znamenitý Cyril Drozda ve své přednášce před školní tabulí přesně vystihuje prazvláštního tvora, kterého většina z nás alespoň jednou v životě potkala, nebo o něm alespoň slyšela: Fyzikáře. Má svůj osobitý humor a specificky vystihující kostým, asistují mu více či méně chápaví kolegové. Pokud jste absolvovali více než 2 semestry fyzikálního praktika, jako například náš napříč punker, budete muset odpustit v této fázi i drobné fyzikální nepřesnosti související prý s rychlostí zvuku, která byla na přednáškových experimentech zanedbána.

Hadivadlo, režie: Jiří Havelka; foto převzato z webu divadla

Přesně v momentě, kdy začnete mít pocit, že je té fyziky trochu moc, rozevře se představení do divadelnějšího tvaru a na scéně se rozehrají etudy probíhající mezi cestujícími vlaku. Vtip je v tom, že představení shlédnete z několika perspektiv a budete těmito možnostmi fascinováni, protože hostující ypsilonkovský režisér Jiří Havelka okázale demonstruje svoji jevištní imaginaci. Najednou to není chudé, ale plnokrevné, přitom sevřené představení. Není tu místo pro psychologii, je to o úhlech pohledu a jevištní fascinaci, je to endorfinový jogging pro vaše hemisféry. Každý pohyb a gesto funguje s přesností světelných hodin, což není totéž, jako maniodepresivně odrecitovat hamletovský monolog. Scéna je minimalistická, kostýmy výrazné, přitom takřka uniformní, hudba přesně padnoucí.

Nakonec vás dorazí čarovný laser, za který by se ani Davídek Kaprfildů nemusel stydět, a pochopíte, že nemůžete pochopit nic a alespoň kouskem své cynické duše ucítíte lítost nad všemi fyziky všech možných světů, byť se na ně budete dívat i z vlaku jedoucího mnohem pomaleji než rychlostí světla.

Hodnocení napříč: E(**)²

All - bert 1- stein