Z pátku na neděli jsme odjeli inkognito napříč zkontrolovat tradiční akci studentů a doktorandů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity s názvem Setkání bohemistů – Cikháj 2008.

Zvací plakát měli ti mladí filozofové vyveden excelentně, včetně fotografií z minulých ročníků (vše pochopitelně vo farbe). Zajímalo nás, o čem že mohou bohemisté rokovat; máme totiž za to, že český jazyk s literaturou se co nevidět právem přestanou vyučovat a v rámci Evropské unie bude spolu se zavedením jednotné měny euro zaveden i jednotný úřední jazyk anglický. Vždyť na naší škole se diplomní i bakalářské práce dávno píšou převážně anglicky, o doktorských ani nemluvíme. Kdyby někdo sepsal svoji doktorskou práci česky, byl by za vola.

A taky jsme natuti čekali, že se na setkání bohemistů sejdou výhradně slečny bohemistky, takže půjde o setkání bohemisticky sličné. Přežili jsme tedy spolu s nimi – jako bezautomobilkové – společný odjezd vlakem z Brna, ve Žďáru nad Sázavou následně přestoupili na autobus a na Cikháji (ChKO Žďárské vrchy) docapali již po svých do chaty Masarykovy univerzity. To byla venku tma tmoucí, takže v rychlosti povlečení postelí, večeře a seznamovací workshop s improvizovanými seminárními exhibicemi a kytarou Mgr. Jakuba Kostelníka, který jako rusista zpíval měkce a vroucně písně Vysockého a Okudžavy. Na úvodní den dejme tomu.

Ale následující sobota nás doslova zděsila. Osm přednášek osmi magistrů-mužů! Kdy jeden každý z nich pojal svoji exhibici dvouhodinově a smrtelně vědecky, tedy vážně. Vlastně pardon, připletla se do toho maskulinního konferencování i jedna slečna magistra s českými infinitivy. (Infinitivy jsou to, co mají na dveřích svých automobilů vyvedeno naši policisté: POMÁHAT A CHRÁNIT.) A nastojte, ta slečna svoji přednášku mínila rovněž vážně! Ještě štěstí, že večer nám jako bonus další z magistrů-mužů promítnul v rámci svého filmového semináře snímek …A BUDE HŮŘ. Konečně jsme se od srdce zasmáli té vesničce střediskové. Venku byla již opět tma tmoucí, blázny jsme byli ve své vsi a švindlovali jsme s pravidly tak, aby si toho nikdo nevšiml.

Nebudete věřit, ale poslední dvouhodinová přednáška Mgr. Adama Kováře byla ještě v neděli dopoledne. Bc. Jan Klaška svoji bludnou českou syntax již odpřednášet nesměl, o to jsme se postarali; Klaškova syntax by byla již opravdu i pro napříč příliš. Místo ní již poklus na autobus a z něj přestup na vlak.

Za celý ten bohemystický marathon odpovídal přepečlivý, akurátní Mgr. Petr Matula a nejkrásnější dívkou byla napříč zvolena Petra Kopřivová. Kuba Kostelník nám slíbil rusky zazpívat na naší valné hromadě napříč a my mu svatosvatě slíbili, že při referendu o úředním jazyce na Moravě a ve Slezsku budeme hlasovat pro ruštinu. Ale pohádky svým dětem budeme předčítat anglicky. A tož tak.

Josef Prokeš