Bio nebio, za devatero horami a sedmero řekami,
bio bio divadlo Napříč.CZ

Z věcí dříve běžných a přirozených se postupem času stala podivnost. Rajče pěstované na poli v příznivém podbnebním pásmu a klimatu vystřídalo rajče pěstované ve skleníku, takřka kdekoliv po světě, vyhnané různými hnojivy. Tohle rajče koupené v Delvitě, Albertu či Lídlu ztratilo ale chuť a vůni. Proto se někteří pěstitelé vrátili k původním přirozeným procesům. Chtěli se ale odlišit od většiny těch nijakých prefabrikátů a vybrali si značku BIO. (Jaký paradox. Dneska se už musí dávat nálepka, předpona, přídomek všemu, co je přirozené. Umělost a prefabrikát se stali standartem.) Bio rajče je přírodnější a chutnější než běžná hypermarketová rajčata a tím je také výjimečné.

Přirozenost, chuť a vůně se z běžného života ztratili podobně jako z divadla. Proto musíme naše divadlo Napříč.CZ označit termínem bio divadlo. Jinak by si mnohý mohl myslet, že naše divadlo jsou ty umělé, statisícovými granty hnojené, na akademických divadelních farmách vypěstované, uniformované, sterilované a prefabrikované, po známostech geneticky protektizované výpěstky.

Divák dnešního divadla musí trpět vypulírované, ale jalové náhražky. Nemluvíme tady přitom ale jen o pražské muzikálové scéně, jak by se intelektuálové a alternativci mohli domnívat. Mluvíme také o akademickém snobismu, divadelních představeních zmasakrovaných intelektem, kde je sdělení překryto nánosy teatrologického intelektualismu, kde se obsahová prázdnota zašťiťuje Jelinekovou, Derridou či Foucaultem. Divadelníci, probuďte se!

Dnešní akademicky pěstovaný tvůrce často neví, co je originalita. Má dojem, že je to nesrozumitelnost či podivnost. Oblažuje ho pocit, že mu nikdo nerozumí. Že on je ten jediný vyvolený. Bio divadlo říká dost! Bio tvůrce má za to, že originalita je balanc mezi novostí a srozumitelností. Originální čin může být jedině takový, jehož původnost je schopen uznat i někdo jiný. Ideálně divák.

Podívejme třeba na oblohu. Pluje tam pozoruhodný mrak. Máme ten dar, že v něm vidíme žonglujícího medvěda. Ale pokud jej neukážeme nějaké dívce a ona neřekne, že teď jej tam vidí taky a neusměje se tomuto postřehu, tak o originalitě nelze mluvit. V opačném případě bychom se snažili být jen pózersky zajímaví a lační po exkluzivitě. Je to stejné jako s humorem. Humor, který by nikoho nerozesmál by byl tuze podivný humor. A přesto se na mnoha scénách provozuje. Pokrytectví a intelektuální snobismus jsou prorostlé kolektivním pavědomím tak, že mnoha umělcům jejich cukrbliky baštíme, aniž bychom věřili svému rozumu a srdci. Divadlo by v bio pojetí mělo být zdrojem energie proudící mezi hercem a divákem.

Dnešní herci jsou sterilní, protože jsou pěstováni na akademických farmách. Jsou pečlivě vybíráni, aby zapadli do fakultních kurníků. Kritérium výběru je přitom talent, o kterém paradoxně i sami výběrci připouští, že je zavádějící jej bodovat, nicméně na základě těchto bodů, jsou vybíráni. Není divu, že se z farmiček líhnou unifikovaná kuřátka, formovaná kurníkem umělecké školy. My preferujeme kuřátka nestresovaná malými kurníky, nedopovaná hormony, pěstovaná po našem.

Bio divadlo Napříč.CZ není dokonalé, stejně jako není na pohled dokonalé šťavnaté rajče ze zahrádky vaší babičky proti hypermarketovému rajčeti. Ale má svoji specifickou vůni a chuť.