Biomandragora 2.0 - renesanční autor Niccolo Machiavelli v naturalisticko-postmoderním pojetí
Napsal uživatel Aleš Petřík dne .
Autor článku: Michaela Kašpárková
Moderní digitální technologie, sex, virtuální život dnešní mladé generace i věčné faustovské téma, to vše a mnohem více můžeme shlédnout v novém představení brněnského kulturního sdružení Napříč Biomandragora 2.0.
Jak již název napovídá, jedná se o adaptaci klasické Machiavelliho hry Mandragora. Z původní předlohy však zůstává jen základní námět – mladík toužící po dívce, která je ovšem vdaná a věrná. Co s tím? V inscenaci se na základě tohoto námětu rozjíždí bláznivý kolotoč událostí, poháněný ďábelským Ligurem, který si za pomoc masochistickému emo-mladíkovi ve vyplnění jeho snu získat krásnou ctnou Lucrezii, nežádá ničeho menšího než jeho duše. Klasické téma, ovšem opravdu netradičně zpracované.
Sprostá slova na jevišti? A kolik!
Bizarnost hry spočívá nejvíce v tom, že si autoři naprosto nedělali servítky s používáním sprostých výrazů, dost obhroublých narážek na sex, a dokonce i se stylizovaným ztvárněním milostného aktu, a to nejednou. V podstatě od začátku až do konce je hra doslova prošpikována výrazy opravdu hrubého charakteru, což občas již bohužel přesahuje zdravou míru. Nejsem puritánka a pokud to odpovídá vybudované situaci, nějaké to sprosté slovo na jevišti mi nevadí. Ale čeho je moc, toho je příliš.
Reakce na postindustriální společnost
Děj hry je situován do blízké budoucnosti, ve které světu vládne iGod, reprezentant digitálního světa - elektronické komunikace, online kamer a všudypřítomných médií, počítačových her, a dokonce i možnosti teleportace předmětů i osob. Hra však tyto jevy velmi trefně paroduje, což naštěstí trochu vyvažuje použití mnoha scénických i textových klišé. Co dále musím hře připočíst k dobru je poměrně promyšlená ironizace prvků vypůjčených ze známých televizních a filmových pořadů (zmiňme například Matrix, Avatar, seriál Ordinace v růžové zahradě či televizní soutěž Milionář).
Autoři ani herci to nezvládli
Co však inscenaci velmi uškodilo, kromě již zmíněné přemíry výrazové hrubosti, bylo jednoznačně pomalé tempo – herci nezvládali hru podat s lehkostí, jaká se přímo nabízí, ale bohužel se v jednotlivých scénách utápěli, pomalu na sebe reagovali a vytvářeli těžké drama. Při délce představení a množství vcelku zdlouhavých a přitom nepodstatných scén to bylo opravdu útrpné. Hře zjevně chyběl dramaturg, který by dokázal scénář zevzdušnit a proškrtat tak, aby zůstala zachována opravdu hlavní linie narace nerozbitá vedlejšími, zbytečně popisnými a mnohdy až absurdními odbočkami. Asi se autoři řídili textem titulní písně k seriálu Ordinace v růžové zahradě, který ve hře několikrát použili: „Možná nechápeš, ale tak to má být.“
Co je divadlo a co už ne
Sdružení Napříč, které hru inscenuje, se od svých počátků v roce 2007 profiluje jako netradičně pracující umělecká skupina pohybující se ve svém uměleckém vyjádření napříč žánry a médii. Jejich hlavním krédem je překvapit diváky vždy něčím novým, nečekaným, šokovat je. Jejich předchozí projekty však byly postaveny na zajímavých a originálních tématech a východiscích vystihujících jejich postoj k dnešní postindustriální době. Po shlédnutí této inscenace však marně přemýšlím, zdali je pravé já autorů skutečně degradováno pouze na témata sexu a sprostoty, nebo zda se z jejich strany jedná spíše o chtěnou provokaci a o snahu dostat na jeviště cokoli, co na něm dosud diváci neměli možnost shlédnout. Pokud jde o použití videoprojekcí, elektronického měniče hlasu u postavy iGoda, využití světelných a vizuálních efektů, scénické pojednání prostoru a rekvizit, nebo překvapivý závěr, kdy se klasický činoherní postup změní na maňáskové divadlo, pak se jim jejich záměr povedl. Ovšem připočítáme-li k tomu videoprojekci porna, vysokou koncentraci sprostých slov, onanování a souložení na scéně (byť ne realisticky ztvárněné), pak je opravdu otázka, zda to na jeviště patří.
Pokud jste se dosud nerozmysleli, chcete-li představení vidět, pomohu vám v rozhodování malým testem: Vadí vám na jevišti sprostá slova? Jste silně věřící lidé? Považujete sex za něco intimního, co na jevišti nemá co dělat? Máte rádi klasické divadlo? Jsou pro vás elektronické komunikační platformy španělskou vesnicí? Pokud jste na všechny tyto otázky odpověděli „ne“, pak vám mohu doporučit, abyste o návštěvě inscenaci přemýšleli. Všem ostatním důrazně doporučuji, nechoďte! Nebude se vám to líbit, budete v tiché hrůze zírat na jeviště přemýšlejíce o tom, zda jste se nespletli a nevstoupili do divadelního pekla, a pauzu využijete jako příležitost ztratit se a co nejrychleji utíkat pryč. Tato hra opravdu není pro běžné publikum.
Premiéra proběhla v pondělí 22.11.2010 na sklepní scéně divadla Husa na provázku.
Další repríza: 8.12.2010, KC Starý pivovar, 20:00
