Inspirují je díla světových autorů, avšak neohlíží se na ně s pietou a uctivostí. Berou si z jejich textů jen to, co se jim zrovna hodí. „Przníme klasiky!“ prohlašují členové autorského bio divadla Napříč.cz. Tentobrněnský soubor představuje další díl sobotního seriálu Malá divadla jižní Moravy.

U zrodu divadla nacházejícího inspiraci v postmoderně, sociologii, popkultuře či kvantové fyzice, stála v roce 2007 čtveřice Robert Král, Zdeněk Filipec, Tomáš Staudek a Josef Prokeš. „Původně jsme usilovali jen o jednorázové projekty. Naší snahou nebylo budovat divadlo, chtěli jsme dělat umění napříč disciplínami,“ říká čtyřiatřicetiletý spoluzakladatel souboru Robert Král.

Divadlo, jehož repertoár tvoří ryze autorské hry, se zaměřuje především na mladé publikum vyznávající bizarní humor a kontroverzi. Na jeden ze svých charakteristických rysů ostatně soubor upozorňuje už ve svém názvu, jehož součástí je slovo bio. „Je to vymezení, jak přistupujeme k divadlu. Vždy se snažíme vycházet z toho, co máme právě k dispozici,“ vysvětluje pojmenování Král.

Brněnské uskupení Napříč.cz nemá stálý soubor ani scénu. „Hostovali jsme například v Kulturním centru Starý pivovar, na sklepní scéně Divadla Husa na provázku nebo v Café Práh. Stálou scénu nehledáme, bylo by to pro nás příliš finančně náročné,“ říká Král. Prozrazuje také, že nejmladší účinkující Veronice Troppové je osmnáct let, nejstaršímu – pedagogovi a literátu Josefu Prokešovi – jedenašedesát. „Herecké vzdělání nemáme a nepovažujeme jej za důležité. Spíše naopak. Myslíme si, že akademická sterilita je spíše na škodu,“ uvedl Král.

Dramaturgická linie souboru nazvaná Przníme klasiky vychází z názoru, že vše je možné a že vše může být podvod – stejně jako postmoderna. K tomuto myšlenkovému směru odkazuje Prokešovo drama Emodrink z Elsinoru. Osobitou adaptaci Shakespearova Hamleta zasadil režisér Lukáš Junga do nočního klubu Elsinor, kde se objevují emoboy i technocour a otázku přemítající nad smyslem bytí vysloví barman při čtení SMS zprávy: zit ci nezit, to je to, oc tu bezi.

Dalším titulem ovlivněným postmodernou je takzvaný divadelní mash­up Biomandragora 2.0, který soubor poprvé uvede 22. listopadu 2010 na sklepní scéně Provázku. „Autorkou scénáře je brněnská umělkyně, striptérka a feministka Jiřina Příč, která vycházela z Machiavelliho komedie Mandragora,“ říká Král a znovu upozorňuje na předponu bio, která má tentokrát trojí význam.

„Opět vycházíme z toho, co máme k dispozici. Mash­up je kombinací různých prvků, z nichž každý je zcela specifický. Autorka průběžně mění vyprávěcí kód, a tím částečně bortí jednotu vyprávění. Druhou z možností, jak si bio vyložit, je bio jako podvod. Tak si totiž mnozí toto označení vysvětlují. A poslední význam odkazuje k biografu, protože součástí inscenace jsou i projekce,“ přiblížil nový titul Král. Dodal, že Biomandragora 2.0 divákům nabídne i něco málo z kultovního filmu Matrix nebo televizního seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Stále reprízovaným projektem divadla Napříč.cz je Cooltourbus, v němž inscenátoři kombinují prvky divadelní a rozhlasové. „Diváci i herci nasednou do autobusu městské hromadné dopravy, který si pronajmeme a spolu s herci projíždíme Brnem. Děj vychází z myšlenky, že cestující nasedli do autobusu splněných přání. Poté, co si však jedna z žen přeje, aby nastoupil i nedávno zesnulý Michael Jacskon, se začnou plnit i myšlenky na smrt a všichni cestující umírají. Trasa končí v brněnské městské části Komárov, kde inscenaci uzavírá ohňová show,“ uvedl Král.

Derniéru již měla sociologická fraška s multimediálními prvky Komáři útočí, jenž si pohrávala s teorií memů. „Hlavní hrdina Bedřich vypustí v rámci svého experimentu mem, neboli informaci o tom, že svět zachvátila malárie. To se pak šíří společností,“ říká spoluautor hry a vedoucí projektu Král.

Člen bio divadla Napříč.czZdeněk Filipec říká:

Moje úloha vNapříč.cz je pokaždé jiná

ROZHOVOR – Zdeněk Filipec, brněnský rodák považující se za sebestředného jedináčka a punkera, působil od roku 2002 v Divadle na Fakultě Informatiky, spolupracoval také s Divadelním studiem Dialog II. V souboru Napříč.cz zastává úlohu herce, produkčního i autora hudby.

K jeho zájmům patří především in-line bruslení, volejbal a sauna, skládání elektronické hudby, DJing, hra na kytaru, drogy, sex a jiné formy lehce deviantního exhibicionismu.

Stál jste u zrodu souboru Napříč.CZ. S jakou ideou jste divadlo zakládali? A daří se vám ji plnit?
Napříč jsme nezakládali primárně kvůli divadlu. Sdružení vzniklo, abychom mohli jednodušeji realizovat nejrůznější projekty, které jsme měli vymyšlené. Jako jednotlivci bychom pro ně těžko sháněli prostředky. První projekt bylo natočení filmu Doprdelesvěta! a první divadelní projekt Letní divadelní dílnase realizoval až o rok později (2008). Hlavní idea sdružení Napříč.CZ je se osobitě realizovat bez ohledu na zavedené konvence a být vidět. Za tři roky existence Napříč jsme úspěšně dokončili asi 12 projektů a z toho tři byly projekty divadelní –Komáři útočí, Emodrink z Elsinoru a Cooltourbus. Naše akce bývají vždy téměř vyprodané, objevujeme se v tisku, píší se o nás seminární a bakalářské práce, na webu je vždy po představení několik komentářů a neznámí lidé nás zastavují a ptají se, co budeme v budoucnu dělat. Z toho mám dobrý pocit, že se Napříč svých ideí drží.

Jaké úlohy v souboru zastaváte a která z rolí, jenž jste dosud ztvárnil, jste si nejvíce užíval? 
Moje úloha v Napříč je pokaždé jiná, záleží na projektu… Ve hře Emodrink z Elsinoru jsem hrál, ale protože je nás málo, musel jsem taky pomáhat s produkcí. V představení Komáři útočí jsem sice hrál, ale hlavně jsem plnil roli produkčního. Performance Cooltourbus jsem také produkoval a navíc připravoval zvuk a skládal hudbu, hraní jsem přenechal jiným. Asi nejzábavnější role pro mne byla postava vědce Möbia v Dürrenmattově dramatu Fyzikové, které bylo uvedeno v rámci Divadla na Fakultě informatiky Masarykovy Univerzity. Zamlouvala se mi poloha promyšleně bláznivého člověka, který je svým způsobem šílený a zavraždí svoji ošetřovatelku.

Jaké je vaše povolání a jak vás divadlo v souvislosti s prací obohacuje?
Pracuji v jedné brněnské reklamní agentuře a zabývám se webem a zpracováním multimédií. Zní to tajemně, ale ve skutečnosti je to o rozbíhání webových prezentací a jejich plnění obsahem. Občas sestříhám nějaké krátké video nebo vytvořím hýbací DVD menu a tak podobně. VERTIGO.CZ je malá firma a tak vidím do produkce některých zakázek a marketingových akcí. Nebojím se proto produkčních záležitostí v Napříč a můžu využít v práci získané know–how. A naopak hereckou zkušenost můžu využít v byznysu: člověk je jistější a sebevědomější při jednání s lidmi, umí mluvit, ovládat se a v rozumné míře i blufovat.

Do kterého divadla rád chodíte a která inscenace vás v poslední době zaujala?
Abych se přiznal, v divadle jsem nebyl dlouho. Raději mám menší scény zaměřené na alternativní pojetí hry a site-specific divadla. Naposledy jsem třeba viděl hru Muž a žena v prostorách brněnské Zbrojovky. Toto místo mne fascinovalo svým industriálním duchem a představení bylo koncipováno tak, aby tento prostor co nejvíc využilo. I když ozvučení bylo opravdu nahlas. Někdy v únoru nebo březnu jsme se rozhodli navštívit Redutu, ovšem představení Play Strindberg bylo kvůli nemoci zrušeno, takže jsme vrácené peníze za lístky propili v restauraci u Švejka.

Jakou roli ztvárníte v připravované Biomandragoře 2.0 ?
Před začátkem přípravy tohoto divadelního mashupu jsem měl možnost si vybrat dokonce z několika postav. Hodně jsem zvažoval, jestli nevzít roli cyberpunkového iGoda, ale nakonec jsem se rozhodl pro postavu Ligura – démonického konzultanta, který dokáže obratně zosnovat šílený plán a vytěžit z něho maximum. Je to postava výrazná a kontroverzní: vychytralý amorální byznysmen s ďábelskými úmysly vždy nad věcí. Gin a Martini, protřepat ale nemíchat!
Zdroj: http://brnensky.denik.cz/kultura_region/napriccz-divadlo-ktere-przni-kla...

Autor: Markéta Stulírová
Zdroj: http://brnensky.denik.cz/kultura_region/napriccz-divadlo-ktere-przni-kla...