měsíčník Host 2/2009
napsala Milena Fucimanová

Jsou knihy, které klamou tělem. V případě sbírky povídek Josefa Prokeše Na sviňu svět se připravíte na rázovité vyprávěnky a zjistíte, že jednoduché humorné, groteskní i drsňácké příběhy vyžadují několikavrstevné čtení.

Příběhy jsou to ve své podstatě smutné. Hodně se v nich chlastá, a protože většina hlavních postav a autor k tomu jsou mužští, tak se v nich také myslí jenom na to jedno. Ale pod jakýmkoli příběhem nakonec stejně čteme o strachu, který v sobě nosíme všichni: ze selhání, z bezmocnosti, ze smrti. Nemohu se zbavit dojmu, že je to kniha silně maskulinní, i přesto, že v některých povídkách vystupují velice výrazné ženské postavy. Proč maskulinní? Protože se v příbězích citlivě otevírá existenciální úzkost především z mužského hlediska. Co vlastně muže paralyzuje nejvíc? Obava, že nesplní očekávání? Že budou bezradní a nezruční? Že neunesou břemena? A že se to o nich bude vědět.

Všechny příběhy jsou současné, usazené v konkrétních reáliích, mají skoro přesné poštovní adresy, které autor ještě „tupluje“ připomenutím výrazných brněnských kulturních osobností. A přece se občas z reality vymknou a šílí po svém. Ani v takovém případě se nepohybují v nadoblačnu, vždyť i sebefantastičtější představy patří k naší každodennosti. Čarodějnice, andělé strážní či andělé smrti, tak důvodně v některých povídkách přítomní, dodávají knize basové akordy. Nevnášejí mystiku, spíš lyriku. Jejich přínos není jednoznačný. Zatímco pro někoho jsou vítaným a úsměvným oživením, na jiného mohou působit jako stylizace až dekorace. Ale nuda to není v žádném případě, zvlášť když si autor s vlastní představou pěkně zahrává a provokuje: „‚Pane, hej, panel‘ Stála před nim znovu jeho nymfa, jenže tentokrát v černém, šaty modelu poněkud funébr. ‚Máte v pořádku své účty s Bohem, pane? Jste přichystán na smrt, pane?‘ Byla to ona!“

Josef Prokeš. Na sviň u svět
(příběhy z dnešniho Brna a Litovan):
Tišnov, SURSUM, 2008
ISBN 978-80-7323-163-8
224 stran, 198 Kč

Nejdelší povídka „Dravci z Kénigu“ by mohla sloužit jako model, jak si uchovat aktivitu do vysokého věku. Má ovšem další podtext: co je to úspěch a jak ho vybrnkat. Povídka působí mimořádně melodicky a není to jen proto, že hudební produkce je v ní základním stavebním kamenem. Vlastně celá Prokešova kniha působí melodicky, což je její nezpochybnitelnou, ale i nečekanou předností. Ty příběhy nejsou odpozorované, ale odposlouchané. Brněnský hantec, syrové vulgarismy, zoufale dožívající školní čeština s nerespektovanými zákazy (neužívejte modální částici samozřejmě!) a na obzoru třetí standard: jazyk „esemesek“. Hantec je skvěle zvládnutý, velice dynamický: „‚Slečno, budete vystupovat?‘ [...] Pravila: ‚Myslíte, že bych měla?‘ ‚Hohó! Hahá! Musíte, páč jináč se z tý šaliny neprocpem a pojedem s váma až na konečnó do Kénigu!‘ Nastoupit zpět do vozu jí už nedovolili. ‚Dyk by vás tam ti hulváti umačkali!‘ ‚A vomakali a kdovíco, lidi só čim dál horší, nemlich jako zvěř! Já to vim podle sebe.‘“

Četné vulgarismy možná některý typ čtenářů navnadí a slastně polechtá. Může zaujmout i toho, kdo si na „sprosťačinky“ nepotrpí, pokud připustí, že nejde o lacinou komerční podbízivost, ale o promyšlenou práci s textem. Jednou myšlenková prázdnota: „‚Kurva pičo,‘ rozkázal mi kuchař, ‚kurva pičo, napičuj tu piču do té piči!‘“, podruhé potřeba poprat se po svém s vnucenými školními ideologickými vzory: „‚Antoníne, ty pičo elektrárenský, do kotle přilož a prohrábni rošt,‘ radil řidiči polohlasem Jebák [...]. ‚Má to být správně ty pičo elektrárenská,‘ upřesňoval Ufonek, ‚piča je přece rodu ženskýho, debile.‘“

Prokešova kniha zasáhne zcela jistě široký okruh čtenářů. Vypovídá o tom, co každý tu s menšími, tu s většími obměnami známe, ale nejsilnější je tam, kde se přemýšlivý čtenář musí k jádru sdělení dobrat sám. Tento způsob psaní není každému autorovi vlastní.

Recenze v měsíčníku Host 2/2009
knihy Josefa Prokeše Na sviňu svět
nakladatelství Sursum, Tišnov 2008

Milena Fucimanová

Související odkazy

• Informace o knize Na sviňu svět
• Recenze v Literárních novinách (51/2008)
• Recenze pro Český rozhlas Vltava
• Recence v časopise Študák, 05-06/2008
• Recenze v literárním obtýdeníku Tvar, 03/04/2008