„Bezhlesné stíny ke mně otáčejí bledé tváře a neslyšným hlasem promlouvají k mým nejtajnějším citům,“ říká proslulý švédský divadelní a filmový režisér a scenárista Ingmar Bergman v autobiografické knize Laterna magica, když popisuje své pocity při prvním setkání s kinematografem. Film sice od svých začátků urazil dlouhou cestu, kde že zůstaly bledé tváře a neslyšné hlasy, k nejtajnějším citům však může promlouvat stále. Když jednoho májového večera ve zcela zaplněném Malém sále studentského klubu kulturního centra Starý Pivovar zhasla světla a na projekční plátno vstoupily první „stíny“, vytvořené fantazií studentských duší a srdcí, hned bylo zřejmé, že mladé sny, které tu dnes budou promítnuty, němé nezůstanou.

článek o promítání Disfunkčně napříč
Královopolské listy 7-8/2008 (autorka Jana Novotná)

Pásmo šesti krátkých osobitých snímků, vedených napříč žánry, technologiemi i tvůrci, nazvané Disfunkčně napříč, uvedlo v úterý 26. května večer pro milovníky nezávislého studentského filmového umění kulturní občanské sdružení Napříč; dramaturgicky je dal dohromady a sám se účastnil dvěma filmy člen sdružení Robert Král, který působí jako externí vyučující na filmovém semináři Fakulty informačních technologií VUT v Brně (správně Fakulty informatiky MU v Brně, poznámka webmastera). Snímky, pojednávající o touze, smutku, radosti, hrůze, osamělosti – o svobodě, hrátkách s neviditelností, mládí i stárnutí, lásce, smrti – příběhy, pohybující se na hraně světla a stínu, vědomí a podvědomí, se vyznačovaly originálními pohledy na skutečnost. Kaskády vody. Horor jednoho všedního dne, završený zubatým ostřím (žádný strach, jednalo se jen o vycpanou figurínu). Jelítka na talíři, oprátka. Diktátor a jeho oběť, která uniká silou vůle stezkou představ do Krajiny za duhou. Plně v duchu sdružení Napříč, které má ve znaku toleranci vůči krajním odlišnostem (ve svých řadách má punkera i docenta) a hlavně recesi, se nesl snímek Roberta Krále Kdo je V. K.? (je Václav Klaus skutečná, nebo jen fiktivní postava?). Hrdiny tohoto příběhu se staly též královopolské ulice, na jedné z nich mohl divák zahlédnout tvář starosty Ing. Ivana Kopečného na předvolebním plakátu.

Duch Napříč se rozléval do okolí i po skončení promítání. Poblíž Starého Pivovaru, na zahrádce cafe Rudolf na Metodějově ulici, polehával ohromný bílý načechraný samojed, pes sibiřského původu jménem Fík, a budil bázlivý respekt, dokud neotevřel dobrácké oči. „Za pět korun“ jsem si ho mohla pohladit.

Text a foto: Jana Novotná
Královopolské listy 7-8/2008

Související články

• Disfunkčně napříč – program
• Krátky sestřih z promítání